Přinášíme vám rozhovor, který vyšel v březnovém čísle časopisu Nový prostor.
Martin Voňka a David Gaydečka jsou organizátoři a producenti hudebních festivalů United Islands of Prague, Metronome Prague a dalších kulturně-společneských událostí. Během covidových let byli také hlavními iniciátory a koproducenty koncertu Národ sobě – Kultura tobě v pražském Národním divadle, do kterého se zapojilo přes 200 umělců.
DG: Hudba je univerzální komunikační prostředek. Spojuje lidi, kteří by třeba jinak hledali těžko společnou řeč. Máme to štěstí spolupracovat se skvělými tuzemskými i zahraničními hudebníky, představovat je novému publiku a propojovat tak tuzemské dění do rozsáhlé světové hudební scény. Mrzelo by mě, kdyby po práci či po škole všichni seděli doma u obrazovek, jak kdysi, či dnes u displayů svých elektronických přístrojů a nebavili se spolu venku, v klubech, na festivalech či jinde.
MV: Velkou. Bez hudby by nebyl můj život takový, jaký je teď. Myslím, že hudba skutečně přináší lidem radost. Když se podíváte na jakémkoliv koncertu na to, jak lidi vnímají hudbu, a jaký z toho mají požitek, je to k nezaplacení.
DG: Prvním ročníkem jsme oslavili vstup České republiky a dalších devíti evropských států do Evropské unie. Tehdy někdo pořádal na Staroměstském náměstí koncert, uprostřed kterého jsme se v přímém přenosu do evropských televizí přihlásili o své členství v EU songem Mumuland Petra Kotvalda. My jsme to cítili jinak a tak jsme deset pražských ostrovů obsadili deseti různými menšinovými žánry, dovezli kapely z celé Evropy a s početným publikem tak dali najevo, jakou sílu může mít takové mezinárodní společenství.
MV: My jsme tehdy s Davidem byli každý na jiné straně barikády. David festival organizoval a já a moje tehdejší firma jsme byli těmi, koho si David najal na produkci. Volali mi tehdy známí a říkali: Hele, tady je nějakej blázen Gaydečka, objednává si spoustu materiálu, vůbec nevíme, jestli do toho máme jít. Když jsem ten festival, který se konal asi na deseti ostrovech, viděl, přišlo mi to taky dost bláznivý. Ale všechny závazky jsme splatili a další roky už to fungovalo. Po festivalu jsme si s Davidem řekli, že by bylo lepší být u toho společně. Je až k nevíře, že první ročník United Islands of Prague byl do té doby jednou z největší akcí svého druhu u nás. Na festivalu hrály stovky hudebníků z různých končin a návštěvnost byla v desítkách tisíc.
MV: Myslím, že hlavní rozdíl je takový, že na festival chodí dneska lidi, kteří v době jeho vzniku ještě nebyli na světě. Hudba se vyvíjí, každá generace má to svoje, co takzvaně frčí. Třeba dnešního generace Z hodně poslouchá rap. Mnoho z kapel se inspiruje hudbou z osmdesátek. Myslím si, že spousta věcí už při přípravě festivalů nevzniká tak punkově jako před dvaceti lety. Ale to už bude možná těmi zkušenosti.
DG: Dorazilo na tehdejší dobu rekordních padesát tisíc diváků, což se další ročníky festivalu stalo standardním rozsahem akce. Byla to novinka, hrálo se na celé Vltavě, centrem Prahy putovalo od scény ke scéně spoustu nadšených diváků. I proto jsme původně jednorázovou akci začali opakovat každý rok. Přes všechny nejrůznější překážky se nám podařilo od roku 2004 zrealizovat festival každý rok. Od roku 2007 je United Islands akcí, která představuje ty nejnovější hudební objevy a často i potenciální budoucí hudební hvězdy.
MV: Ano. Snažíme se, aby si každý z návštěvníků našel to své. V programu tak najdete pop, indie, folk, metal, rap, hip-hop, kytarovky, ale třeba i jazz.
DG: Ono záleží na jaký typ festivalu. Třeba u Metronome Prague si od prvního ročníku festival získává dobré jméno u umělců u nás i v zahraničí. Jedná se často o světoznámé hudební hvězdy a tak již nyní vyjednáváme o účasti na ročnících 2025 či i 2026. V kontextu evropské festivalové scény jsme jedni z mnoha dalších akcí, které na kontinentě v letních měsících probíhají. Snažíme se, aby naše akce patřily mezi ty primární, kde umělci chtějí vystupovat.
MV: United Islands to má v mnohém lehčí i z důvodu, že už nás v kulturní a hudební branži téměř všichni znají. Každý rok se nám přihlásí zhruba sto nových kapel a umělců bez toho aniž bychom museli něco pořádně udělat. Musím přiznat, že kvalita se rok od roku zvyšuje a zvyšuje, takže náš ostrovní dramaturgický tým má každý rok těžší a těžší práci vybrat ty nejlepší objevy, které nabídneme. Na nádherných místech, některých i nečekaných, se představí více než 100 účinkujících z celé Evropy.
DG: Ze členství v Evropské unii máme výhody všichni, nejen proto, že žijeme v bezpečí a protože máme přístup na největší trh na světě. Nejen EU, ale i NATO jsou záruky bezpečného života u nás. Vidíme to poslední roky v přímém přenose, jaké výhody nám naše zapojení do západních struktur přináší. Za posledních dvacet let se významně zvedla kvalita života většiny lidí v České republice. Nežli takové to naše kverulování, což je občas slyšet, mi sedí spíš aktivní zapojování se, diskuze a to včetně třeba i hlasité kritiky. Přeci jen se pět set milionů Evropanů mezi sebou nějak musí domluvit, jak tu vedle sebe v pohodě budeme fungovat.
MV: Festival United Islands je od počátku s myšlenkou jednotné Evropy spojen a jsme rádi, že k tak významnému výročí můžeme i v letošním roce nám všem, hudebním fanouškům, představit další porci nových talentů. Na jednom místě tak bude možné skutečně zažít Evropu, vidět její rozmanitost a to nejen skrze prezentace a výstavy, ale také skrze hudbu.
MV: United Islands of Prague si samozřejmě uvědomuje svůj potenciál, ale i svůj dopad. Chceme být opravdu udržitelným festivalem. Projevuje se to hlavně v oblasti odpadů a cirkulární ekonomiky, dopravy, gastronomie, vzdělávání a inovací. Třídění odpadu na festivalu je samozřejmostí. Naši stánkaři ve velké míře používají rozložitelné nádobí a až na výjimky nepoužíváme jednorázové plastové kelímky. Snažíme se zbytečně netisknout a to jak na papír, tak na plastové bannery. Je to ale i o přístupu. Snažíme se, aby část gastro subjektů nabízelo i vegetariánské jídlo a využívalo potraviny od lokálních a malých podnikatelů.
DG: Ještě doplním, že je super, že nemusíme na festivalu řešit třeba parkování pro návštěvníky. Chceme, aby přijížděli tramvají nebo na kole. Díky tomu tak snižujeme i uhlíkovou stopu. I letos nabídneme ve spolupráci s Rekolami možnost výhodnější přepravě mezi festivalovými lokacemi.
DG: To je jasné. Protože na festivalu uslyšíte hudbu, kterou jste velmi pravděpodobně ještě nikde jinde neslyšeli. Věřím, že po festivalu si i letos přidáme do svých playlistů nové hudební objevy, které nás pak budou provázet na našich cestách.
MV: United Islands se liší také tím, že není potřeba si kupovat žádné vstupenky. Festival a veškerý jeho program je pro všechny návštěvníky zdarma.
DG: Martin před chvílí mluvil o udržitelnosti. Ono to není jen o těch hard-sellových věcech. Snažíme se i edukovat návštěvníky. Před několika lety jsme kromě hudebního programu začali nabízet i nehudební část programu nazvanou Ostrovy inspirace, a letos mezi tématy bude například svoboda cestování, výhody a úskalí členství v EU či zmíněná udržitelnost. Svůj prostor dostanou také zajímavé organizace, lidskoprávní iniciativy, spolky z Prahy 1, dílny, muzea či kulturní instituce. Jsem moc rád, že letos se s námi na dramaturgii Ostrovů inspirace podílí spolek Díky, že můžem, který stojí třeba i za pravidelnými akcemi k 17. listopadu na Národní třídě.
MV: Já bych řekl, že dobrý hudební festival se pozná tak, že není jen o skvělé hudbě, ale také o skvělém servisu okolo. To třeba znamená, že máte na výběr z mnoha druhů jídel, a nespokojíte se jen s klobásou nebo langošem. Nebo také tím, že máte dostatek pivních píp a čisté toalety, také v dostatečně velkém množství. Hodně také řešíme, jak vypadají plochy v areálu, jestli je tam stín, aby se lidé ukryli před horkem, a aby se za nepřízně počasí mohli jít podívat i někam jinam.
DG: S výzvami se potkáváme každý den. Ale obecně si myslím, že největší výzvou je to, na co jsme trochu již zvyklí. Každý rok pořádáme festival od nuly. Když začnou přípravy, nemáme nic jistého, ale postupně dosahujeme jednotlivých dohod na programu, o lokacích, produkci, financování a festival se začíná tvarovat. Vyžaduje to od celého týmu velkou představivost, trpělivost a často i nasazení. Věřím, že jim je za to publikum vděčné, i když ta celoroční příprava je taková neviditelná činnost.
MV: Když vidím, s čím vším a s jakými nápady za námi občas někdo přijde, tak si myslím, že jsme odvážní v tom, že se nebojíme dělat odvážné věci. Když jim věříme, jde to pak téměř samo.
DG: Myslím, že to není o odvaze, ale o výzvách. Baví nás organizovat něco, co na první pohled někdy takřka zorganizovat nelze. Baví nás sdílet s lidmi radost, z muziky, z unikátních pražských míst. Od toho tu jsme.